Historie - hradni-krcma

Přejít na obsah

Hlavní nabídka:

 


O Filipíně a Ferdinandovi



To vám tady na Křivoklátě jednou žila nějaká Filipína Welserová. Její tatínek, František Anton, byl kupec a tak Filipína uměla odmalička dobře počítat. Zejména kupecké počty jí šly na jedničku. Ne že by tedy byla nějak vypočítavá, ale určitě se s ní muselo do budoucna počítat. Po mamince Aničce zdědila lásku k vaření a byla v tom velice zdatná. No a ke všemu byla na tehdejší dobu ještě krásná. Měla chytré oči, bílou pleť, zlaté vlasy, navzdory zálibě ve vaření byla štíhlá a ke všemu byla milá a ještě laskavá. No pánové, kdo by to nechtěl. A to ještě není všechno. Malá Filipína začala chodit do školy, nebo spíš učitelé začali chodit za Filipínou, ono už to tak kdysi chodilo a u Filipíny se ke všem těm kladům přidala ještě chytrost. No a to musíme přidat ještě zmínku o jejím strýčkovi, nějakém Bartoloměji, který byl tak nechutně bohat, že půjčoval peníze samotnému císaři.
 Občas jezdila Filípína do Březnic, kde měli strýček s tetou takový malý zámek asi tak 40+1 a tam si užívala letní prázdniny. No a co se vám nepřihodilo. Na císařském trůnu zase nějak došly penízky a tak si Ferdinand I. se synem Ferdinandem, jak jinak než II. udělali výlet za panem Bartolomějem a shodou okolností taky do Březnic. No a jak si tak dospělý v přijímacím salónu vyřizovaly účty, mladého Ferdu to nějak dvakrát nebavilo a šel se proběhnout do parku. A jak se tak rozhlížel kolem a nedával pozor na cestu najednou narazil a to do slova na krásnou Filipínu. Bum, rána, blesk z nebe, Ferďáskovi se rozklepaly kolena, srdce mu spadlo do kalhot, na čele mu vyrazil pot a vnitřní hlas oproti protokolu a etiketě spustil:
 "Ty vado to je kost. Ferdo chyť a nepouštěj."
Filipína, si ihned vzpomněla, že tohohle panáčka už viděla kdysi na burze v Augšpurku a že se jí už tehdy líbil. No a aby zachovala dekórum, okamžitě spustila:
 "No tedy pane. Co si to dovolujete, urazil, tedy porazil jste dámu."
Ferda vyskočil ze země, pomohl Filipíně na nohy, oprášil jí honzíka a pořád dokola se omlouval. Poté, co poněkolikáté přiznal, že má máslo na hlavě a navíc si na ní neustále sypal popel, uznala Filipína, že je to slušný mladík, zavěsila se do nabídnutého rámě a  tak spolu začali Ferdinand II. Tyrolský a Filipína Welserová chodit. Povídali si o životě, o tom, jak jim rodiče nerozumí, jak nechápou moderní dobu no a kdyby je nezavolali k večeři, prošlapali by celý zámecký park, křížem a krážem.
 Neradi se spolu loučili, ale taťku Ferdinanda volaly nějaké neodkladné státnické povinnosti a Filipínu volali z kuchyně, že jí vykynulo těsto.
 Filipína i Ferdinand byli bezhlavě zamilovaní a mezi Vídní a Březnicí (cca 300 km) běhaly TPK zprávy (tajný poštovní kurýr). A znáte konverzaci mladých a zamilovaných:

       Drahá Filipko
 Nemohu spát, pořád na tebe musím myslet. Na tvé oči, na tvé vlasy, na tvou pleť. Jsem ztracen.

 Navždy tvůj Ferda


Naprosto urvaný TPK s jazykem na vestě předává Filipíně zprávu od Ferdinanda II. a odchází se ke kašně v parku osvěžit vodou. Filipína mezi tím roztrhne psaní a hltá řádky od svého milého. S povzdechem "Ach" si psaní přikládá na hruď a  vrhá se k psacímu stolku. Bere do ruky násadku, namáčí ji do kalamáře a na čistý list píše slova:

    Drahý
A co ještě máš na mně rád?

 Fili


Vkládá list do obálky a mává z okna na kurýra (TPK). Ten bere dopis, naskakuje na ještě stále zpěněného koně a vyráží směrem k Vídni. V několika hospodách mění koně, spí v sedle a za dva dni je ve Vídni, jako na koni. Předává dopis, dostává odpověď:

    Tvé jahodové rty, lásko
TPK mastí od místní bylinkářky vyžene vlky z rozkroku, pozvolna nasedá na koně a známou cestou Dolními Rakousy přes Křemži nad Donau, Světlou neboli Zwettl, Halámky, Suchdol nad Lužnicí, Třeboň, Budějky, Vodňany, Protivín, Písek, Mirotice a Mirovice uhání rovnou na Březnici. Zde předává dopis slečně Filipíně a vyčerpán padá obličejem přímo do rozkvétajících mečíků. Filipína trhá dopis, přelétne řádek, vrhá se k psacímu stolku, ale naštěstí pro TPK začíná právě teď hodina francouštiny, na kterou navazuje oběd a pak hodina konverzace. No a tak se může ten chudák alespoň chvilku prospat. Těžké povolání, co? A vy těm pošťákům jenom nadáváte.
 No kurýr se, chudák, ještě několikrát naběhal než se ti dva dohodli, že se nechají tajně oddat. Tajně proto, že ta naprosto úžasná a stoprocentní Filipína měla jednu podstatnou vadu a to, že nebyla urozeného původu, k čemuž se tenkrát ještě dost přihlíželo. Svatba proběhla, jak jinak než na Březnici a necelý rok po té se tajnosnubným manželům narodil synáček Andreas. Ale jak to udělat, aby mohla mít Filipína oficiálně dítě, i když nebyla sezdána? To by ale nebyla ta chytrá holka, o které jsme už někde na začátku napsali.  Andreas byl položen mezi pauzami v kojení ke dveřím zámku, kde ho jako náhodou ihned našly služky a Filipína se ho ujala jako nalezence. A protože se ta finta osvědčila, udělali to potom i s Karlem, Marií a Filipem. Ti dva poslední se ale bohužel nedožili druhého roku.
 U císařského dvora se to ale nějak profláklo, šuškanda je všude a tak se císař Ferdinand I. nějak dozvěděl, že je vlastně dědek. Nějak to přes noc překousal a vyřešil to tak, že potomky vyloučil z následovnictví a to jejich manželství, že bude nějak tolerovat, když se o tom nebude mluvit. Jó a taky, že Filipína se nebude oficiálně předvádět po Ferdovo boku. Když pak nastoupil na trůn Maxmilián II. tedy Ferdovo brácha, trochu se to zlepšilo, mravy polevily a lépe se dýchalo. Já na bráchu, brácha na mně. Z Andreje se stal biskup a kardinál a z Karla hrabě breiskavský.
 Filipína a Ferdinand I. Tyrolský se odstěhovali na hrad Křivoklát a nějaký čas tu pobývali. Říká se, že tu za jejich vlády bylo dobře. Ba i vězňům se prý vedlo dobře. A o tom jaká to byla láska, svědčí i to, že Ferdinand I. neustoupil Tyrolským stavům, kteří chtěli aby svůj sňatek zrušil a že dokonce kvůli té samé prosbě ze strany Poláků odmítl ten jejich trůn.
 Čtyři roky před tím než Filipína zemřela (†1580) na cirhózu jater uznal papež Řehoř XIII. oficiálně jejich manželství za platné a Filipína pak mohla s klidným svědomím opustit tento prapodivný svět.
 Pojďme se na chvilku vrátit zpátky na Křivoklát, kdy tady s Filipína s Ferdinandem pobývali a popovídat si o tom, jaké to tu za jejich vladaření bylo.
 Jak už jsme uvedli, Filipína byla vášnivou a prý výbornou kuchařkou. Menu o dvaceti až třiceti chodech nebylo žádnou zvláštností.
 Mezi úžasné praktiky patřilo to, že návštěva ženského pohlaví, která chtěla pobýt za branou hradu Křivoklát musela vypít určité množství vína, pánové pak malý soudek piva a to z jednoduchého důvodu. In vino veritas - in ceres nec non. Ve víně je pravda a v pivu jistě také. A on takový mírně připitý host na sebe totiž řekne ledascos a  často prozradí i pravý účel návštěvy.



 
 
 
webdesign: mizim©2015
Návrat na obsah | Návrat do hlavní nabídky